Historie solární energie

Člověk využíval energii ze slunce již 400 let před kristem, kdy se staří Řekové snažily orientovat své domy tak, aby získaly co nejvíce slunce během zimních měsíců. Ale až v roce 1800 začaly vynálezci vyvíjet technologie pro převod síly slunce na využitelnou energii.

V roce 1839 si francouzský fyzik Antoine-Cesar Becquerel povšimnul, že když září světlo na elektrody ponořené ve vodivém roztoku, tak se vytváří elektrický proud. O dvacet let později v roce 1860 začal matematik Auguste Mouchout pracovat na prvním solárním motoru. Řekl, že jej inspirovaly jeho vlastní obavy z Francie, která je příliš závislá na fosilních palivech a chtěl tak vytvořit nějakou udržitelnou alternativu.

 

Antoine-Cesar Becquerel (1788 - 1878)

V roce 1865 Mochout úspěšně sestrojil malý parní stroj poháněný solární energií. Následující léto jej představil Napoleonovi třetímu, který byl tím tak ohromen, že mu nabídl finanční pomoc. Mochout tak pokračoval ve vývoji svého motoru poháněném solární energií. Později byl vyslán do Alegrie, kde byl nedostatek uhlí, ale spousta slunce. Navzdory značnému úspěchu, cena uhlí klesla a Mochoutův projekt skončil.

Ve stejnou dobu byla technologie solární energie vyvíjena také v Anglii. V roce 1876 objevil William Adams, že osvětlení spojení selenu a platiny, může mít fotovoltaický účinek, ve kterém vzniká elektromagnetické pole.

Tento efekt je základem pro moderní solární článek. V roce 1883 postavil vynálezce Charles Fritz to, co mnozí považují za první opravdový fotovoltaický článek. Jeho solární článek měl sice jen míru konverze 1-2%, ale představuje počátek solární energie tak, jak ji známe dnes.